MŮJ PŘÍBĚH
Můj příběh – profesní život začal naprosto běžným způsobem. Po základní škole následovala střední a pak vysoká. Nástup do zaměstnání ve zdravotnictví, které mě až tak nenaplňovalo. Narodil se mi syn a na mateřské jsem začala s podnikáním.
To byla první práce, která mě bavila a které jsem naprosto propadla. S kolegyní jsme otevřely v Praze Kurzy snižování nadváhy pro ženy, první roky šly velmi dobře a velmi rychle. Nevadilo mi chodit do práce večer nebo v sobotu, průběžně jsem se vzdělávala, a to vše při malém dítěti. Rodina pomáhala, ale přesto to bylo období dost náročné. Syn byl po nástupu do školky neustále nemocný, takže nakonec jsem s ním zůstala doma a nasadili jsme bezlepkovou stravu. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že děti velmi citlivě reagují na emoční nastavení matky a to se pak může projevit ve formě opakovaných infekcí.
V třetím roce od začátku kurzů jsem na organizaci firmy zůstala sama, opustila jsem zaměstnání a dala se s vervou do práce. Vymýšlela jsem další akce pro klientky, snažila jsem se, aby kurzy byly atraktivní – pobyty se cvičením doma i v zahraničí, squashové turnaje aj. Nicméně situace se postupně začala měnit. Práce ubývalo, dostihly mě i nějaké rodinné záležitosti a začaly zdravotní problémy.
VYHOŘENÍ
Naprostá ztráta energie, neschopnost delší fyzické činnosti, zimomřivost, nezájem o bývalé koníčky, deprese. Připadala jsem si jako robot. A pak přišla diagnóza – autoimunitní onemocnění. Vyhoření.
Trvalo to skoro rok od začátku léčby, než jsem byla sama schopná se začít nemoci bránit. Když se pak přidalo i začínající astma, tak jsem si uvědomila, že nechci být pacient. Začala jsem hledat cestu.
Zpětně zhodnoceno, v době největší krize mi velmi psychicky pomáhalo cvičení, které vedu již od roku 2003. Musela jsem dojít do tělocvičny a odcvičit si tu svou jednu hodinu v týdnu. Ale pak mi bylo aspoň dva dny líp.
Druhým pozitivním momentem bylo rozhodnutí, naučit se pracovat s přístrojem Salvie a absolvování dvouletého vzdělávacího procesu firmy Joalis. Jestli jsem dřív nechápala slovo prozření, tak to přišlo tam. Na seminářích pojmenovali stavy a příčiny obtíží, které jsem prožívala. Tam se mi potvrdily moje teorie, proč se mi něco dělo a z jakého důvodu. Pamatuju si, když se začalo prvně mluvit o emocích, že jsem si říkala „jsem tu špatně“. Ale pak najednou všechno začalo do sebe zapadat a dneska vím, že jakákoli nemoc má hlavní původ v tom, jak se cítíme a co prožíváme.
A že není normální být unavená. Ani ve 30, 40 nebo 50 letech. Není normální nespat, žít ve strachu, opakovaně se léčit antibiotiky a mít neustálé problémy s dýchacími, močovými nebo gynekologickými záněty. A ani nemožnost zhubnout není způsobena nějakou nevůlí. Je to proto, že organismus nefunguje správně. A co se porouchá, to se musí opravit.
K narozeninám si vždycky přejeme hodně zdraví. Musíme své zdraví chránit a pečovat o něj.
Záleží opravdu jen na tobě, jestli se chceš cítit dlouhodobě dobře, nebo se spolehneš pouze na zdravotní systém.
Vyléčit se musí každý sám, ale já ti k tomu mohu pomoci.
Už vím totiž jak.